www.PalmHelp.cz - Můj první palm

Uživatel zdenytreo nám zaslal poněkud netradiční článek. Jedná se o epizodu z jeho vlastního života s úžasným happy endem, za nějž aktér příběhu vděčí svému palmu...

(článek do soutěže o bezdrátovou klávesnici)

Celý svůj dosavadní život jsem používal všelijaké zápisníky obyčejné, kroužkové, kolibří atd. Byl jsem zvyklý si činit poznámky a záznamy všeho možného. Zapisoval jsem si četbu, zajímavá sdělení, informace ze sdělovacích prostředků atd.
Potom jsem v jednom zaměstnání každý den chodíval při polední přestávce na oběd kolem trafiky patřící nějakým Rusům (soudě dle přízvuku). Ve výkladu měli vedle obvyklého sortimentu i elektronické diáře. Tyto výrobky mě lákaly; uvažoval jsem, jak se do nich asi píše, kolik má displej řádků, kolik dat se vměstná do paměti, ale také co se stane, když se vybije baterie nebo nastane nějaká nehoda. Nenalézal jsem jednoznačné odpovědi (bylo to pro mě ostatně dost neznámé téma) a tak jsem se ke koupi nikdy neodhodlal. Pak jsem najednou v elektronicky vydávaném a e-mailem rozesílaném informačním periodiku našeho dodavatele četl informace a s podivem hleděl na obrázky přístrojů označených Visor. To se několikrát opakovalo s novými typy. Hledal jsem informace i jinak; např. jsem navštívil prodejce Psion... Pak jsem četl inzerát, v němž prodejce nabízel Visor Edge za příznivou cenu. Kontaktoval jsem jej a když jsem přístroj spatřil a vzal do ruky, už jsem neodolal.

Byl jsem nadšen jeho vzhledem a možnostmi, zejména adresář, zápisník a kalkulačka mne nadchly. Brzy jsem jich plně využíval a objevoval i další možnosti, jako např. obrázky (byť jen skromné) v HandspringPhotoAlbu, možnost stahování e-knih a různých textů z Internetu. Protože používám výhradně počítač Macintosh, bylo třeba řešit problémy s převody textů, ale vždy se řešení našlo. Nabití baterií mi vydrželo na celý měsíc. Visor se stal mým stálým, nepostradatelným společníkem.
Jednou v září jsem si vybral týden dovolené a jel jsem po domluvě se švagrem na jeho chatu. Tam jsem pobýval týden sám, fotografoval, jezdil na kole, navštěvoval místní zajímavosti... Visor jsem měl s sebou patřičně zásobený novou četbou. Den před koncem pobytu jsem navštívil několik míst a pak jsem pospíchal zpět, protože se náhle schylovalo k dešti. Na chatě jsem si udělal pohodlí, na zahřátí jsem si připravil nápoj Šedý vlk (horká voda, slivovice, cukr a citronová šťáva). Nyní jsem si chtěl - pohodlně usazený na verandě v křesle - otevřít Visor a on nikde. Zneklidněl jsem, prohledal tašku, kapsy... nic. Vzpomínal jsem, kde naposledy jsem ho měl v ruce, ale vše bylo jaksi zahaleno v mlze. Nakonec jsem připustil možnost, že jsem ho ve spěchu někde mohl vytrousit.
Smutně jsem odjížděl domů. Po několika dnech mi přišel dopis s neznámou zpětnou adresou. Když jsem ho zvědavě otevřel, užasl jsem. Nějaká paní mi psala, že nalezla můj Visor. Sama si s ním nevěděla rady, ale někdo zkušenější naštěstí nalezl položku Uživatel, kde jsem měl vyplněnou adresu. Protože nálezkyně bydlela ve stejném městě, zavolal jsem jí a smluvil si s ní schůzku, na níž se vše vysvětlilo. Visor našla náhodou položený v ruinách kláštera, které jsem tehdy navštívil a odkud jsem spěchal zpět. Zřejmě jsem ho tam mimoděk odložil... Měl jsem radost, paní se také usmívala... když jsem pohlédl do jejích očí, cítil jsem, že se jen tak nerozejdeme. Tak se i stalo, ale to už by byl jiný příběh. V každém případě mi Visor připravil velké překvapení s úžasným koncem.