Dnes si podrobněji prohlédneme vnější provedení LifeDrive, zaměříme se na posouzení velikosti a hmotnosti a skončíme přehledem na téma konektivita.
Vnější provedení
O použitém materiálu jsme již mluvili, takže se pojďme podívat především na ovládací prvky. Těch je na LD více, než je obvyklé.
Standardní 4 základní hardwarová tlačítka pod displejem pochopitelně nemohou chybět, jsou však uspořádána jinak, než obvykle. Od dob T|T5 si patrně budeme muset přivyknout, že jejich rozložení bude podléhat marketingovému zaměření přístroje. To je z hlediska výrobce pochopitelný a logický přístup, osobně si ale nehodlám nechat vnucovat, že nejčastěji budu používat aplikaci Media. Pokud by bylo možné namapování tlačítek svobodně měnit, nic proti tomu, ale zde - stejně jako u zmiňovaného T|T5 - neexistuje možnost změnit funkcionalitu prvního tlačítka, kterému je přiřazeno spouštění favoritů / lancheru po druhém stisku. Naštěstí existují řešení třetích stran, jak zamezit tomuto "znásilňování uživatelů". Na druhou stranu musím uznat, že pro drtivou většinu laických uživatelů se jedná o doporučeníhodné nastavení. Nakonec nemožnost jej standardně změnit může mít ten pozitivní dopad, že zabrání následnému zmatení méně zkušených uživatelů, pokud by jim byla dána ona svoboda. Takto je totiž jisté, že chcete-li spustit některou z předinstalovaných aplikací, pod prvním tlačítkem ji vždy najdete. Zbylá tři tlačítka jsou defaultně přednastavena pro spuštění již zmiňované aplikace Media, další spouští jednoduchý souborový manažer Files a poslední je ponechán na uživatelově volbě. Tuhost tlačítek je myslím rozumným kompromisem mezi pohodlným ovládáním a snahou vyhnout se samovolným stiskům. Co se týče jejich snadné dostupnosti, mohlo by to být lepší, ale nemohu říci, že by to bylo vysloveně špatné. Celé provedení ustupuje efektnímu designu, takže ačkoliv jsou tlačítka mimořádně velká, těžko se nahmatává jejich hranice. Doby, kdy bylo možné tlačítka ovládat stylusem, jsou žel již také pryč. Středové pěticestné tlačítko snad netřeba představovat. Zde si palmOne zaslouží VELKOU POCHVALU za to, že i LD se snaží využít v podobném duchu, jako se to podařilo u Trea. Většinu systémových aplikací tak můžete ovládat palcem, aniž byste potřebovali stylus (pochopitelně jen do chvíle než začnete psát). Kdo si to ještě nevyzkoušel, těžko pochopí, o jakou skvělou záležitost se jedná. Myslím, že je to jedna z věcí, ve které by se ostatní výrobci mohli od palmu učit. Stejné tlačítko mi na druhou stranu připravilo také trpké zklamání. Můj starý dobrý T|T i T|T3 se totiž po jeho stisku ve stand-by režimu - narozdíl od LD - dokázal na chvilku probudit a ukázat aktuální čas a datum. Takovéto drobnosti jsou občas k nezaplacení a je smutné, že od dob T|T5 se s mnohými z nich musíme loučit. Jinak středové tlačítko malinko ztrácí na své ergonomii díky tomu, že se snaží designově splynout s okolím. Lze jej totiž jen velmi obtížně identifikovat po hmatu. Avšak vhledem k faktu, že je poměrně velké a že zbytek pěticestného ovladače je nahmatatelný bez problémů, není důvod jeho provedení kritizovat. Půjde patrně jen o věc zvyku.
Z dalších méně obvyklých tlačítek je tlačítko zapínací. Tedy ono se vlastně ani tak nejedná o tlačítko a vlastně není ani výhradně zapínací. Je to třípolohový posuvník, který je vzhledem ke svým schopnostem téměř dokonalý. Slovíčka téměř používám proto, že k dokonalosti mu chybí snadnost použití. Vypínání/zapínání displeje totiž vyžaduje překonání poměrně značného odporu, což komplikuje situaci ve chvíli, kdy můžete použít jen jednu ruku. Naproti tomu posouváte-li stejné tlačítko vlevo, je jeho tuhost na místě. v této poloze totiž dochází k zamknutí palmu a jeho následné samovolné (= snadné) posunutí zpět na střed, by určitě nebylo žádoucí. Zamykací systém je vyřešen poměrně důvtipně. Je-li displej vypnutý, je palm uzamčen a jediné "tlačítko", které je v tu chvíli použitelné, je reset. Chvíli jsem si říkal, že je bych uvítal i blokaci resetu, ale je fakt, že by to v případě selhání posouvacího mechanismu mohlo mít katastrofální důsledky. Nicméně pokud v zamknutém stavu přístroj zresetujete, sám se po restartu ihned zamkne. Pokud LD zamknete ve chvíli, kdy má zapnutý displej, tento zůstává zapnutý i nadále až do "usnutí", ačkoliv palm se stává neovladatelným. Celý mechanismus tedy funguje tak, že posunete-li jej vpravo zapne nebo vypne displej podle aktuální situace a sám se vrátí na střed. Posunete-li jej ale vlevo, již tam zůstane, dokud si nebudete přát LD znovu odemknout. Zajímavé řešení, doufejme že bude zachováno u dalších modelů a vylepšeno k dokonalosti, k níž mu chybí jen ta zmiňovaná snadná ovladatelnost jednou rukou.
Byla řeč o tlačítkách, která jsou zde jaksi navíc. Ta najdete na levém boku (viz jeden z obrázků níže). To horní je vlastně staronové, protože se nám v něm vrací starý dobrý diktafon. Musím říci, že tato drobnost stojí za mým rozhodnutím upgradovat konečně z T|T3 na něco novějšího. T|T5 mě v tomto směru velmi zklamal, narozdíl od vibrace jsem tuto funkci velmi rád používal v autě. Druhé tlačítko na levoboku je dle mého mínění největší vynález od dob pěticestného tlačítka. Nabízí velmi jednoduchou, avšak o to víc užitečnou funkci - otáčení orientace displeje. Toto je konečně důvod, proč se odpoutat od klasického portrait zobrazení a začít bežně používat landscape, který je pro mnohé situace mnohem vhodnější. Škoda jen, že obě postranní tlačítka jsou až příliš zapuštěna pod úroveň okolního pláště a jejich aktivace tak není úplně nejsnadnější.
Poslední "tlačítko", se kterým se u LD setkáte, je reset. Ten je tentokrát dost nezvykle umístěn na spodní hraně vedle multi-connectoru a je dosažitelný stylusem bez zbytečného šroubování. Vím, že mnozí budou jak nad umístěním, tak snadnou dostupností lamentovat, mně to takto ale maximálně vyhovuje. Pokud s palmem laborujete tak často jako já, také to oceníte; včetně možnosti pohodlněji sledovat dění na displeji během provádění resetu. Když už je řeč o stylusu, musím palmOne moc pochválit. Typ stylusu totiž dokládá, že ne všechny dobré věci jsou výrobcem palmů opouštěny. Je zde použit totožný stylus jako u T|T/T2/T3. Jeho schopnost zmenšení/zvětšení sice v tomto případě není nutná a je spíše komplikací (vždyť délka LD je dostatečná i pro použití stylusu z T|T5), ale vysunutí stylusu jeho zatlačením považuji za nepřekonatelné. Opět jeden malý detail, který se pro "heavy users" v každodenním používání nasčítá do vyšší úrovně ergonomie.
Poslední vnější prvek, u kterého se zastavíme, je LED dioda. I to je drobnost, která potěší. Její absence u T|T5 byla jednou z věcí, které mě od nákupu tohoto PDA odrazovala. Nemít vizuální kontrolu nad probíhajícím dobíjením považuji za zcela zbytečný ústupek. Diodka u LD signalizuje tři stavy: podle oranžového blikání můžeme zjistit probíhající práci s HDD, zatímco stabilní oranžová indikuje dobíjení a podle zelené zjistíte, že je nabito. Škoda jen, že neumí měnit barvy při práci s Bluetooth a Wi-Fi jako je to u některých Pocket PC. I starý T|T3 nebo Treo dokáží alespoň změnou barvy na červenou signalizovat slabé akumulátory. Poznámka: Tato část článku pojednávající o diodě byla opakovaně změněna. Nejprve jsem napsal, že zelená barva indikuje stav dobití akumulátorů. Později jsem se omlouval, že jsem se nejspíš zmýlil, protože barva diody se mi u dvou různých kusů LD (!) po dobití nezměnila. Po delším užívání diodka opět "přiznala barvu" a po dobití zezelenala. Neumím si to nijak vysvětlit a předpokládám, že se jedná o nějakou chybu LD. Jsem v tomto směru zvědavý na zkušenosti dalších uživatelů.
Pokud bych měl nějak shrnout vnější provedení LD, označil bych jej jako vydařené jak po designové tak po funkční stránce. Několik - byť i zásadnějších výhrad sice zaznělo, dokonalý přístroj jsem ale v ruce ještě nedržel a tento řadím každopádně k těm povedenějším.
Velikost a hmotnost
Nebudeme chodit dlouho kolem horké kaše a řekneme to, co už stejně většina z vás beztak ví: LD je pěkný cvalík. Výrobce udává 193 gramů, naše digitální váha mu přilepšila o 2 gramy na 191 gramů. Tím byl překonán dosavadní rekord Tungstenu|C s jeho 167 gramy a následně Trea 600 se 170 respektive 175 gramy u Trea 650. Na druhou stranu 16gramový rozdíl není až tak dramatický a je to adekvátní daň za vestavěný pevný disk. Co se týče velikosti, i tady LD láme rekordy. Také v tomto případě ale konkrétní srovnání dokazuje, že se nejedná o tak fatální problém, za jaký je v některých zahraničních serverech označován.
Nakonec přiložené fotografie jasně vypovídají o tom, že na tloušťku se LD může klidně poměřovat s Treem, zatímco na výšku jej v rozevřeném stavu trumfne i "stařičký" Tungsten|T3 (zajímá-li vás detailní pohled, klikněte na odpovídající fotografii). Je fakt, že chcete-li nenápadné PDA do kapsy, LD určitě nebude to pravé. Pokud ale stejně jako já vozíte palma převážně v autě nebo se vám povaluje v kanceláři a doma, pak se to překousnout dá. Osobně mi nejvíc vadí jeho tloušťka, protože se už přeci je trochu problematicky nosí v kapse, v čemž dosud u žádného palma nebyla potíž. Pokud bych chtěl zahmuřovat obě oči, mohl bych "otylost" LD omlouvat vestavěným HDD. Je to skutečně oprávněné?
Pojďme provést srovnání s jiným a jediným dalším produktem typu PDA s vestavěným HDD. Pokud pominu iPod mini, který je i s HDD roztomile malinký a vejde se vám do dlaně, je tu iPod Photo, který nabízí 30 nebo až 60GB HDD (!) a barevný displej pro prohlížení fotografií. To vše se vejde do uhledného přehrávače o rozměrech 10,4 x 6,1 x 1,9 cm při hmotnosti 167 gramů oproti 12,1 x 7,3 x 19 při 193 gramech v případě LD. Ano, vím, že LD toho umí nepoměrně více než zmiňovaný iPod, beztak se ovšem nemohu ubránit dojmu, že v možné minituarizaci má LD ještě stále značné rezervy. I tak je ale jasné, že vestavěný HDD alespoň zatím značně limituje možnosti výrobců co se týče zachování váhy a rozměrů dosavadních PDA.
Konektivita
"Nový palm je napěchován komunikačními schopnostmi". Tak nějak by mohlo znít marketingové zaklínadlo výrobce. Již včera jsem trochu polemizoval nad pozdí implementací Wi-Fi. K tomu se ještě přidaly neblahé zkušenosti některých uživatelů ohledně rychlosti, s jakou je LD schopen na této technologii komunikovat. Sami jsme zatím neměli možnost si to ověřit, takže nezbývá než doufat, že to nebude tak horké. Další výbava je u high-endového produktu samozřejmostí, takže IrDA a Bluetooth asi nikoho nepřekvapí. Podle našich testů vše funguje, jak má. Poslední neméně podstatnou částí komunikačních schopností jsou konektory.
Jak je patrné z obrázku, je použito stejné rozhraní jako u Trea 650, Tungstenu E2 a Tungstenu|T5 a to tzv. multi-connector. Nevím jak vy, ale já z tohoto řešení nejsem zrovna nadšen. Mnohem více se mi zamlouvá mini USB konektor používaný u low-endové řady Zire. I ten nabízí možnost odděleného použití konektoru pro nabíjení a je dnes mnohem standardnější. Co vede palmOne k tomu, že si sám komplikuje porfolio příslušenství z hlediska vzájemné kompatibility, to opravdu nechápu. Vždyť dnes zde máme již 4 rozdílné typy konektorů: Universal, Multi connetor, mini USB a Hanspring Treo 600. A to nemluvím o tom, že např. u Zire 21 je použit konektor pro napájení, který je odlišný ode všech ostatních modelů...
Z dalších konektorů nepřekvapí, ale potěší 3.5 mm stereo jack na sluchátka. SDIO slot je také samozřejmostí, i když vzhledem k vestavěnému HDD a Wi-Fi může být pro mnohé méně nezbytný než u jiných modelů. palmOne jej ve svém marketingovém zacílení prezentuje jako ideální způsob pro odkládání digitálních fotografií z fotoaparátu na vnitřní disk LD, pokud jste na dovolené a nemáte s sebou PC. To je velmi pěkná myšlenka, jen bude mnohým stát v cestě nepřekonatelná bariéra v podobě změti vzájemně nekompatibilních formátů paměťových karet. Nejsem v tomto směru žádný odborník, ale ať jsem viděl jakoukoliv recenzi a doporučení na kvalitní fotoaparát, obvykle se jednalo o digitál s odlišným formátem paměťových karet od SD/MMC.
Do tohoto oddílu zařadím ještě zmínku o mikrofonu. Ten je po vzoru starých Tungstenů umístěn hned nad tlačítkem pro jeho aktivaci, tedy na levém boku. Je to sice stejné šumítko jako dříve, ale buďme za něj rádi. Nakonec jeho využití si neklade žádné jiné nároky než je funkce hlasové zápisníku a tu plní. Nutno ovšem konstatovat, že ji plní trochu hůře, než by bylo záhodno. Na T|T3 jsem byl zvyklý provést zaznamenání akustické připomínky pouhým dlouhým stiskem postranního tlačítka. Tato možnost zůstala zachována i zde, avšak je trochu zkomplikována rozbíhajícím se HDD. Okamžité zaznamenání myšlenek, které vás zrovna napadly, je tak nepříjemně zkomplikováno.
Takže jaké je resumé? Ano skutečně se co do počtu komunikačních rozhraní jedná o nejvybavěnější PDA od palmOne (chybí jen GSM/GPRS/EDGE, kterým se chlubí Treo). Je ale potřeba si také připomenout to, co jsme psali již zde. Wi-Fi je mimořádně náročné na již tak nedostačující akumulátory a Bluetooth komunikace s okolním nepalmovským světem stále není zcela ideální. Kdo někdy zkoušel na palmu přijímat vizitku z Nokie, ví, o čem mluvím. Přes IrDA žádný problém, zatímco Bluetooth hlásí chybu. Dost jsem se těšil, že LD tento (alespoň pro mě) závažný problém odstraní... Marně. Co se týče přijímání souborů z libovolné platformy, zde se již LD výrazně polepšil, protože díky HDD nemá - narozdíl od svých předchůdců - potíže s přijímáním souborů, které nemají systémový formát PDB nebo PRC. Tady Bluetooth ani infra nedělaly nejmenší potíže. Shrnuto: z hlediska konektivity máme před sebou dosud nejlepší palm, o dokonalosti ale hovořit nelze.
A co nás čeká příště? Máme před sebou ještě praktické testy výdrže akumulátorů, posouzení kvality displeje a zkušenosti se softwarovým použitím. Sledujte tedy i nadále náš seriál!
Za zapůjčení LD děkujeme společnosti RRC-CZ, oficiálnímu distributorovi palmOne v České republice a na Slovensku.
Dnes si podrobněji prohlédneme vnější provedení LifeDrive, zaměříme se na posouzení velikosti a hmotnosti a skončíme přehledem na téma konektivita.
