Některé aplikace jsou jako lidé. Mají jakési zvláštní charisma, které vás přitahuje, ačkoliv rozumově k tomu nemají právě nejlepší předpoklady. Když jsem před drahnou dobou psal recenzi Snap: snímání displeje, ani mě nenapadlo aplikaci srovnávat v té době s již existujícím prográmkem mScreen.
Důvod byl jednoduchý - Snap ve své podstatě splňoval mé požadavky na snímání aktuální obrazovky z displeje Palm OS a oba programy se jevily jako prakticky totožné. Proč u mě zpočátku vítězil Snap nad mScreen, jsem si uvědomil až později, když jsem se na toto téma bavil s různými uživateli Snapu. Stejně jako oni jsem po určité době spokojeného používání zjistil, že si Snap si se sejmutím obrazovky neporadí zdaleka vždy. K mScreenu mě tedy donutila potřeba hledání adekvátní zdatnější freewarové náhrady. mScreen se nakonec ukázal jako jediná vyhovující volba. Když jsem ale uvažoval, proč jsem nepoužíval mScreen rovnou, zjistil jsem, že Snap prostě budí - nevím proč - lepší dojem. Jak jsem si následně ověřil, stejné to bylo i u několika mých přátel, které jsem ke konvertování na mScreen přesvědčoval jen s velkým úsilím. O tomtéž svědčí i fakt, že Snap je oblíbenější také z hlediska počtu stažených souborů ze sekce download na našem portálu. Ale to jsem se ve svých úvahách nechal zanést až příliš daleko...
Pojďme si tedy představit mScreen. Představení to bude velmi stručné, obě aplikace jsou z hlediska uživatelského prostředí stejně strohé:
První na řadě jsou tlačítka [Active] a [Inactive]. Není-li zvýrazněna první volba, aplikace jednoduše není aktivní a ke snímání nebude vůbec docházet. Pull-down menu Activation nabízí výběr hardwarových tlačítek - jedním z nich budete následně ofocovat displej. Volba Delayed 1 Sec. nabízí totéž jen s tím rozdílem, že stisk nadefinovaného tlačítka spustí sérii automatického snímání obrazovky v intervalu jedné vteřiny. Tato funkce je zde jako jediná navíc oproti výbavě Snapu a může se velmi hodit v případech, kdy potřebujete sejmout obrazovku za situace, kdy se na palmu musíte věnovat jiné činnosti než samotnému snímání (např. při hraní nějaké hry). Checkbox Continuous určuje, jestli se má po sejmutí mScreen sám deaktivovat. To je vhodné při jednorázovém použití, abyste se nemuseli vracet do nastavení mScreenu pro odblokování předdefinovaného aktivačního tlačítka.
Výsledky vaší "ofocovací činnosti" jsou ukládány na paměťovou kartu do složky /Palm/Programs/mScreen/ ve formátu BMP.
Ukázka sejmuté hires+ obrazovky ZLauncheru.
Ani mScreen nás tedy nepotěší vhodnějším formátem typu JPEG nebo GIF. Výsledné snímky navíc vykazují větší objem než konkurenční Snap (snímek pořízený mScreen má 450 kB, zatímco Snap tvoří soubory o velikosti 300 kB pro hires a 420 kB pro hires+). Snap navíc snímky ukládá o chloupek rychleji.
Proč tedy vlastně vyzdvihuji mScreen? Za dlouhé roky používání jsem si již spolehlivě ověřil, že právě mScreen je statisticky úspěšnější ve snímání obrazovek z některých problematických aplikací, i když je pravdou, že dochází i k opačným situacím (to je také důvod, proč mám stále nainstalované obě aplikace zároveň). Tuto zcela elementární výhodu mScreen navíc ještě umocňuje velmi užitečnou funkcí cyklického snímání, která již byla zmíněna výše.
Závěrečné hodnocení:
+ Snadné a účelné ovládání
+ Kontinuální autosnímání
+ Vyšší úspěšnost snímání
+ Open Source
+ Podporuje i starší přístroje s Palm OS 4.1
+ Podpora hires+
- Chybí podpora formátů jako JPEG nebo GIF
- Menší výběr tlačítek pro aktivaci snímání
- Neobejde se bez paměťové karty
JPEG je formát vhodný jen na fotografie, jiný typ grafiky opticky poškozuje a navíc ani obvykle nedosahuje stejných kompresních poměrů jako neztrátové formáty. Sám mScreen používám a jsem rád, že ukládá právě do BMP, protože obrázek je v maximální možné kvalitě a je na mě, jak si ho upravím. Samozřejmě takový PNG by byl také vhodný, protože navíc obrázek neztrátově komprimuje. GIF je nesmysl, protože podporuje jen 256 barev.
To je sice všechno pravda, že JPEG je ztrátový formát, ale v tom je právě jeho kouzlo, je sakra rozdíl, jestli budu jako přílohu emailu posílat jpeg, který má 20 kB, nebo BMP, které bude mít 200 kB. V tom je hlavní rozdíl, mezi těmito dvěma formáty a tímto směrem mířilo to mínus udělené Badelem. Vytváření scereenů v palmu téměř vždy slouží jen jako dokumentace děje právě probíhajícího na displeji a jestli se při tom ztratí nepatrné množství dat je zcela lhostejné.
JPEG dokaze totalne znecitelnit pismo... nejlepsi volba je podle mne png, v png jsem delal veskere screenshoty v Opie a maji okolo 20kB pri zachovani vseho a ve vsech barvach.
Ať tam BMP klidně zůstane, ale volba pro JPEG navíc by jistě nikoho neurazila. S tím písmem to také není tak horké - obrázek výše je silně kompresovaný a ještě má čtyřnásobně zmenšené rozlišení a i tak lze texty bez potíží přečíst.
Což samozřejmě není pravda :-) Doporučuji prostudovat dokumentaci formátu GIF87 i 89. Omezení na 256 barev se vztahuje pouze na rámec, přičemž rámce mohou překrývat a může jich být neomezené množství. A v GIFu tak lze uložit bez vzniku kompresních artefaktů (což je nectnost ztrátové komprese použité v JPG) obrázky v podstatě bez omezení bitové hloubky. Jen některé jsou prostě pro tento formát vhodnější (samozřejmě ideální jsou pro všechny formáty velké jednobarevné plochy).
Některé aplikace jsou jako lidé. Mají jakési zvláštní charisma, které vás přitahuje, ačkoliv rozumově k tomu nemají právě nejlepší předpoklady. Když jsem před drahnou dobou psal recenzi 
