Březen býval měsícem knihy, později Internetu... a proč taky ne. Internet je jedna velká knihovna, která obsahuje nesčetné množství jiných knih. Ono třeba každý, kdo něco hledá, už narazil na Wikipedii. A třeba taky na Palmknihy. A dál?
Že generál Laudon jede přes vesnici, to kdysi věděl každý. Písnička to byla pěkná, tak co. Většina lidí ale ani moc nepřemýšlela, kdo to generál Laudon byl. Přiznám se - ani já ne. Vlastně jsem si asi myslel, že to možná byl jenom další vymyšlený strejda. Ovšem s překvapením jsem zjistil, že to byl skutečný voják a to dokonce nejspíš i velmi dobrý voják. Více v článku Generál Laudon vystoupil až na vrchol. Díky serveru Militaria jsem zase o něco chytřejší :-)
Nejenom u nás byly dějiny vykládány, jak se komu hodilo do krámu. A nejen naše dějiny. Tak třeba Mogadišu - je to jedna z těch afrických zemí, kde mělo dojít k souboji (a slavnému vítězství) komunistických sil. Nezdařilo se... a zůstalo jenom Státní zřízení: anarchie. Píše a vzpomíná Jan Beneš.
Když už jsme u modernější historie, i ta si s člověkem občas nepěkně pohraje. Takový Jaroslav Hutka by mohl povídat. Jenže tentokrát nepíše o sobě, ale o někom jiném. O tom, jak a proč se stalo, že... historie se prostě stala jinak. Přesto že se to jmenuje Banánové rybičky, není to veselé čtení ve stylu Haliny Pawlowské. Ale i to je součást naší minulosti. Bylo mi z toho docela smutno...
Je čas na odlehčení. Zvolejme tedy Halelujá! a Pozor, svatý pes! Zdá se, že ho potkal Vasil Roman a udělalo to na něj dojem. Jakby také ne. Někdy jsou holt ti psi chytří jako - no jako by to ani nebyli psi. (Ostatně o jednom svatém psu víme, přinejmenším z pohádek o Dášence, tam jich pár bylo.)
Hrabě de Monte Christo 4 a Alexander Dumas mi připomínají, že pomsta se musí především vydařit. Ale když to vyjde, je to velmi - jak to říct výchovně - příjemné. A když se to provede dobře (a patřičně zpropaguje), tak i výchovné samo o sobě. Nebo to posuňme do obecnější roviny - když někdo udělá nějakou levotu, klepnou ho přes prsty.
(Mimochodem, to by mě zajímalo, proč věci špatné, ba nedobré, se odjakživa označují jako levoty. Zato kdo dělá ty pravé dobré skutky, bývá ve finále odměněn. Zajímavé, jak i etymologie může nabízet zajímavé otázky ;-) Ale zpět ke knihám.)
Kdyby lidi nedělali lumpárny, tak by taky nikdo nepsal detektivky. A bezva detektivky píše takový Sir Arthur Conan Doyle a co by kromě těch svých agitek psal, že ano. Tentokrát tu čeká Voják bílý jako stěna a světe div se - Epilog k dobrodružství Sherlocka Holmese. Epilog... to zní jako loučení, ale taky to nemusí být. Kdo ví?
Tož tak. Jděte a čtěte!
