|
Palmknižní únor
|
Autor: mbodlak - 06.03.2006, 1885 čtenářů
Tentokrát již po měsíci, opět s novou várkou čerstvého čtiva - a že ho při té hromské zimě je zapotřebí! Věřte, že mít tak více času, hned bych se vrhl na tu pomyslnou hromadu knih z kategorie "to si hnedle přečtu"... Však i na to dojde. Ale pojďme se už podívat na tu nadílku.
Čtenáři všech zemí, spojte se
Mají-li to být čtenáři všech zemí, musí se jednat o autory echt známé. Tedy například takový Oscar Wilde to jistě splňuje. Předmět jeho knihy pak je Zločin lorda Artura Savila. Kdoví, co onen nešťastný šlechtic provedl... Kdo neví, dozví se po přečtení, ale když o tom píše Oscar Wilde, jistě to bude stát za to. Jak prosté, milý Watsone!
A propos, doktor Watson... a taky jakýsi Charles Augustus Milverton (a už musím přiznat i autora, jde o Sira Arthura Conana Doyla). Nevím, nečetl jsem, ale řekl bych, že milovníky detektivek toto jméno nemůže zklamat.
Nicméně máme v nabídce i skvělé autory české, kteří třebaže nejsou světoví ve smyslu překladů jejich děl do cizích až exotických jazyků, my je přec máme rádi. Určitě to sedí i na Jana Nerudu - ale co to vidím? Pro strach židovský? Podivné téma od spisovatele, kterého si docela vážíme... Ovšem reflexe je velkému duchu vlastní a tak i Jan Neruda pátrá ve svém srdci a ve své mysli po věcech, které si jen neradi přiznáváme.
Posledního klasika jsem sem - přiznám se - propašoval velmi rád, i když to asi není zrovna mainstreamový autor. Mám však Ladislava Klímu rád a jen co dočtu jiné rozečtené knihy a jakmile budu mít na Klímu náladu, hned se pustím do jeho Jsem Absolutní vůle. Ještě nevím, o čem to je, ale vím jistě, že to chci zjistit :-)
Učit se, učit se, učit se
Rada jak z mauzolea. Nechme to tak, dnes se učit nebudeme.
Jenom pro představu, jak si takový vědec představuje chápání průměrného nevědce - Míra nepravděpodobnosti (David J. Ritchie) svědčí o ztrátě soudnosti. Brr, rychle pryč.
Organizovaná zábava
Jiří Kimla se nám svěří - Jak jsem nepropadl alkoholu. Trochu mi to připomnělo staré povídky od Šimka a Grossmanna, je to podobný styl a i postavy jako bych už někde viděl.
Poměrně logické zdůvodnění výzvy Milujme zločince! sepsal Mirun. Jakkoliv to zní jako přitažené za vlasy, špetka logiky v tom je. Ovšem takováto špetka podobné logiky je vlastní i jiným zcela zjevným šílenostem, takže bych to zase tak vážně nebral. To by třeba také někdo mohl říct, že máme mít rádi politiky... absurdní, což?
Když už jsme u těch legrácek, Conan: stín hada od Davida Blacka je vydařený pokus zlidštit Conana, sesadit jej z jeho výšin a učinit z něj běžného Lojzka, jenom trošku lépe fyzicky vybaveného (a to nejen ve smyslu fyzické síly). Chudák Conan...
Čímž jsme volně přešli k poslední knize v tomto oddíle - Já a on. Jiří Charvát barvitě líčí pocity, kterým se všichni (chlapi) smějeme a zároveň bojíme, to podle toho, komu se přihodí, že ano.
Historia magistra vitae
Tedy - doufám, že jsem to napsal dobře. Poučme se všichni z historie a nechme si na únor jenom neškodná přísloví typu "Únor bílý pole sílí" a to o skřivánkovi, který si prostě musí vrznout (i když si vůbec nejsem jistý, jestli to patří k únoru).
A aby se vám o historii lépe přemýšlelo, máme tu i dva historické romány - Jan Abatyše (Václav Beneš Třebízský) a Jan Pancéř (Prokop Chocholoušek). Velmi se mi to líbilo, i když takové knihy čtu jenom občas, tentokrát mi sedly. První jsem přečetl už celou, tu druhou mám rozečtenou...
Tak a vzhůru na březen!
|
|
|
|
| |
| Hodnocení článku |
Průměrné hodnocení: 4.8
Účastníků: 5
|
|
|
