|
SuperMemo 2.0 - jak znalosti správně formulovat? (10. část)
|
Autor: Musketeer - 05.08.2008, 8992 čtenářů
 Každý týden vám přinášíme nový díl manuálu pro některou z významných Palm OS aplikací. Tentokrát se zabýváme sharewarovým (19,95 USD) titulem SuperMemo 2.0. Dnešní část uzavře téma správné formulace znalostí zmíněním několika dalších kritických záchytných bodů, na nichž je důležité při učení stavět. Je totiž snadné se učit špatně a pamatovat si následkem toho méně a studovat zbytečně déle.
 5.15. Spoléhej při učení na emocionální stavy
Jestliže jsme schopni si svoje položky k učení vybavit v souvislosti s živými, ba šokujícími příklady, pak se velice pravděpodobně prodlouží naše doba pamatování si dané věci. Ale pozor! I toto pravidlo se dá snadno "zneužít". Když jej budeme používat příliš často, objeví se opět interference. Jelikož se vše bude odehrávat pouze ve vaší hlavě, je úplně jedno, nakolik bizarní formu tato spojovaná událost bude mít. Použít můžete tato obvyklá "silná" emocionální témata: sex, láska, válka, předchozí známosti, náš objekt obdivu či nenávisti. Shrnuto a podtrženo - emocionální stavy mohou usnadnit vyvolání informace. Je však na místě pamatovat na jeden drobný detail - vybavené informace by nás neměly opakovaně deprimovat. O to více pochopitelně za situací, kdy potřebujeme vyvolání informace a ne deprese.
Příklad:
(těžší)
D: Anglicky "Nezávazná a žertovná konverzace".
O: "Banter".
(snadnější)
D: Anglicky "Nezávazná a žertovná konverzace" (jako Mandela a de Klerk v roce 1992)
O: "Banter".
5.16. Stručným kontextem nahrazuj řádky slov
V programech řady SuperMemo lze používat kategorie. Lze také spojit rozdílné skupinky znalostních okruhů s různou vizáží našich šablon pro karty. Lze se odvolávat na jiné položky ve výukových databázích. A když přijde na věc, nic nám nebrání jasně a přehledně si označit podkategorie přímo do textu karet.
 Nejprve příklad:
(příliš ukecané - má tendenci k náhodnému postižení interferencí)
D: Co znamená zkratka GRE v anglickém slovníku biochemie?
O: "Glucocorticoid Response Element".
(kontextová značka zvyšuje šanci na úspěšné zapamatování)
D: bioch: GRE.
O: "Glucocorticoid Response Element".
Podobný styl zadávání informací nám ušetří četnost slov v položkách, jelikož budeme zbaveni nutnosti specifikovat kontext otázky. V příkladu nahoře je dobře definovaný prefix "bioch:" užitečný hned dvakrát. Za prvé nám ušetří mnoho psaní a za druhé i přes svoji stručnost zajišťuje, že kontext bude vytvořen před dotazem - víme, že bude řeč o GRE v biochemii a nikoliv o GRE jako "Graduate Record Examination" ve škole či jeho jiném významu. V druhém příkladu nahoře náš mozek začne zpracovávat údaj právě od slůvka "bioch", což jej nasměruje hned na začátek "na správnou kontextovou kolej". Pokud bychom používali rovněž nahoře uvedené méně optimální řešení (první příklad), pak ztratíme řadu milisekund jen tím, než se dostaneme k vlastnímu kontextu ("biochemie" vpravo). V mozku různých lidí se také v tomto případě (stále je řeč o prvním nahoře) objeví hned po spatření "GRE" řada možných významů; špatné či ten správný. Tak jako tak ale aktivují nežádoucí oblasti mozku, což se takřka jistě podepíše na zbytečném zvýšení interference.
5.17. Redundance nemusí vždy odporovat principu minimální délky informace
Slovem "redundance" se označuje situace, kdy je kromě vlastní důležité informace k dispozici i nějaká nedůležitá navíc - nastává třeba při zdvojení záznamů, u zbytečného informačního balastu přišpendleného k důležité informaci atd. I když to zní možná na první přečtení neuvěřitelně, redundance nemusí vždy a nutně popírat princip co nejmenší informační délky. Ba naopak, může být vítána. Jak je to možné? Problematika redundance je příliš široká než abychom ji stihli kompletně rozebrat v takto krátkém textu, avšak uvádíme několik příkladů, které jasně potvrzují, že "princip minimální délky učené informace" nelze chápat výhradně jako snahu za každou cenu dosáhnout co nejmenšího objemu databáze v bajtech či minimalizaci počtu karet samotných v našich databázích.
 a) pasivní a aktivní přístup - když se učíme cizí jazyk, jako třeba Esperanto, často si zřejmě budeme chystat páry typu "telefon-telefono", "jazyk-lingvo" či "naděje-esperanto" atd. Tyto páry vyžadují aktivní vyvolání učeného slova, což je dobré. Naneštěstí toto aktivní vyvolání ale negarantuje pasivní rekognici. Pokud přehodíme významy na "telefono-telefon", "lingvo-jazyk" a "esperanto-naděje", pak může naše vybavení si informace selhat. Přidávání dalších prvků do databáze díky prohazování otázek tak sice může způsobovat redundanci informací, přitom však ale zároveň ani nekolidovat s principem minimální délky učených informací! Vaše položky stále budou stručné, jen jich zkrátka budete mít víc.
b) vícenásobné sémantické reprezentace - identická znalost může být často reprezentována různě a nahlížena z různých úhlů. Zapamatování si rozdílných reprezentací toho samého má svoje opodstatnění u věcí opravdu velice důležitých pro naše znalosti. Zvýší to naši schopnost si danou informaci vyvolat nad průměr určený běžnou "zapomínací křivkou".
c) flexibilní opakování - pokud je na nějakou otázku více odpovědí - typicky při učení jazyků u synonym - nemá smysl uznat za plnou pouze odpověď uvedení všech jeho 56 významů. Stačí uvést pár nejznámějších a stále to lze považovat za dobrou odpověď.
5.18. Nezapomínej na zdroje
S výjimkou známých a ověřených informací typu 2+2=4 je více nežli doporučeno zahrnout do svých poznámek (kdy je to aspoň trochu možné) také zdroje, odkud jsme informace pro danou databázi čerpali. V mnoha reálných životních situacích totiž budou naše znalosti často podrobovány četným výzvám a zkouškám. A zde přijdou zdroje k ruce jako záchranný kruh hozený topícímu se. Také si brzy zřejmě všimnete, že fakta budou různé zdroje podávat jinak. Zatímco jeden zdroj publikuje informace seriózní, jiný příště klidně méně seriózní, drobných rozdílů si však nemusíme všimnout, jelikož daná znalost je již roky "zasunuta" či zkrátka a dobře zapomenuta. Pokud ale sáhneme po zdrojích, snadno dokážeme kdykoliv rozlišit zdroje informací spolehlivé od těch nespolehlivých. Kreativitě se meze nekladou, můžeme třeba použít nálepky typu "Pozor!" či "Jiné zdroje se liší!". Rozlišení důležité informace v džungli nesmyslů je kritická schopnost pro naši mysl. Jen z kvalitních údajů si lze dělat kvalitní názory. Je proto nutné informace před jejich nekritickým přijetím podrobit přísné kontrole vlastními myšlenkami a o všem zdravě pochybovat - pokud 10 zdrojů uvede, že 2+2=167,918 a jeden, že 2+2=4, jistě nebudeme dlouho váhat, které skupince věřit...
5.19. Označuj skupinky informací datem
Znalosti mohou být relativně stabilní (matematika, anatomie, taxonomie [biologický systém živočichů a rostlin], zeměpis, ...) a také vysoce nestálé (ekonomické indikátory, hi-tech znalosti, ...). Je proto vhodné některé položky v databázi (stačí tu úvodní) označit "razítkem", v jakém roce byly do naší sbírky přidány. Tuto informaci ale určitě nemá cenu cpát všude, jelikož toužíme pouze po tom vědět, jak jsou informace staré, nechceme však, aby nám všude uvedený rok zbytečně zabíral místo v hlavě.
5.20. Prioritizuj!
Během našeho života často narazíme na mnohem větší počet informací, nežli jaký jsme a budeme schopni do sebe dostat. To je důvod, proč je správná prioritizace tolik důležitou. Jedině díky ní totiž budeme schopni vybudovat kvalitní znalostní databázi v naší hlavě. Jak začneme věci prioritizovat, tak se budou v naší hlavě třídit. To v druhé řadě ovlivní i rychlost, s jakou se budeme učit. Nejvyšší prioritu bychom ale rozhodně měli dát základům (viz pravidlo 5.3. Stav na dobrých základech, ale rozumné velikosti).
Je mnoho úrovní, na kterých lze při učení prioritizovat. A všechny jsou stejně důležité:
a) Prioritizuj zdroje - pro každého studujícího a celkem pochopitelně hlavně pro studenta, bude vždy existovat celá řada možných zdrojů pro učení. Nejpravděpodobněji to budou knihy (slovníky, atlasy, učebnice, ...) a vlastní poznámky z hodin. Moderní doba však přeje i dalším zdrojům - Internetu hlavně. Není však nutno rezignovat ani na tak tradiční zdroje jako je TV, rádio či noviny. Určitě není nikdy na škodu mít "v oku", kolik času a námahy si každý z nich žádá při zpracovávání informací z něj. Tak, jak budete postupovat s učebním procesem a čerpat z mnoha "vědomostních studní", brzy získáte "čich" na to, které zdroje kdy použít a s jakými jste kdy dosáhli lepších výsledků. Také lze zjistit pro studium zajímavé kombinace - jeden zdroj podtržený druhým se může ukázat vynikajicí volbou.
b) Exrahuj znalosti - pouze za situace, kdy se chystáte na nějakou extrémně náročnou zkoušku, má smysl memorovat jediný důležitý zdroj. Za běžných situací však kompletní memorizace jedné knihy nemá valného smyslu. V drtivé většině případů proto musíme informace extrahovat. A to samozřejmě takové kousky informací, které budou mít na naši míru znalostí co nejpozitivnější dopad. To lze udělat několika způsoby: zdůraznit si zvýrazňovačem požadované pasáže anebo také vložit relevantní části z webu do SuperMemo programu. Zřejmě to bude chtít jako vše ostatní trochu tréninku - rozpoznat, co je pro nás důležité, jak to formulovat atd. atd.
c) Přenes je do SuperMemo aplikace - při importu dat do SuperMemo programu máme v zásadě k dispozici dvě možnosti. Lze jednak dle námi uvedených zásad začít vytvářet vlastní položky. Ale můžeme také zvážit přímý import již vytvořených otázek a ušetřený čas raději věnovat vlastnímu učení. Zřejmě nejlepším kritériem, jak toto dilema rozetnout, je zkusit pár položek zformulovat a zjistit, jak je to časově náročné. Za předpokladu, že se ukáže, že formulace vyžaduje spoustu času, můžeme se rozhodnout pro import. Naopak pokud bude každá otázka na pár vteřin, dejme klidně přednost opačnému řešení.
d) Formuluj dobře otázky - není na škodu dbát na to, aby popisná či volitelná část odpovědi byla oddělena závorkami nebo oddělena jiným / menším fontem apod. Naše pozornost se tak soustředí na to důležité a neodbíhá jinam. Části v závorkách tak lze číst až při opakování pro upevnění paměti či celkového kontextu dané položky vzhledem k ostatním údajům.
Pokračování článku:
SuperMemo 2.0 - často kladené otázky (11. část)
SuperMemo 2.0 - začínáme pracovat s databázemi (12. část)
SuperMemo 2.0 - detaily databází (13. část)
SuperMemo 2.0 - jak na testy? (14. část)
SuperMemo 2.0 - drillujeme drilly (15. část)
SuperMemo 2.0 - hrajeme si s kartami (16. část)
SuperMemo 2.0 - hrátky s kartami podruhé (17. část)
SuperMemo 2.0 - detaily karet (18. část)
SuperMemo 2.0 - editace karet (19. část)
SuperMemo 2.0 - prohlížíme karty (20. část)
SuperMemo 2.0 - práce s kategoriemi (21. část)
SuperMemo 2.0 - prohledáváme data (22. část)
SuperMemo 2.0 - šablony (23. část)
SuperMemo 2.0 - zálohy a importy dat (24. část)
Předchozí části článku:
SuperMemo 2.0 - jak znalosti správně formulovat? (9. část)
SuperMemo 2.0 - jak znalosti správně formulovat? (8. část)
SuperMemo 2.0 - mýty a fakta o učení (7. část)
SuperMemo 2.0 - mýty a fakta o učení (6. část)
SuperMemo 2.0 - co je nového v poslední verzi? (5. část)
SuperMemo 2.0 - co je nového v poslední verzi? (4. část)
SuperMemo 2.0 - pár zásad pro kvalitní trénink (3. část)
SuperMemo 2.0 - významový slovník aneb ''O čem je a bude řeč'' (2. část)
SuperMemo 2.0 - co to je vlastně to SuperMemo? (1. část)
|
|
|
|
| |
| Hodnocení článku |
Průměrné hodnocení: 4.2
Účastníků: 5
|
|
|
