honzatc nám napsal(a): Tento článek je určitým pokusem o věštění z křišťálové koule, kam se bude ubírat další vývoj PDA. Zkusme popustit uzdu fantazii a představit si Osobního digitálního asistenta v trochu jiné podobě než jako placatou krabičku s několika tlačítky a displejem. Název a letopočty jsou inspirovány názvy knih A. C. Clarka s tím, že letopočet 2001 byl vypuštěn.
Koncem 20. století vznikl zvláštní druh zařízení - Osobní digitální asistent. Jeho původní funkcí byla hlavně organizace času a v omezené míře některé další funkce (práce s dokumenty, maily, zábava...). PDA nezapomíná, mechanické úkoly provádí bleskurychle, člověk jej může mít stále u sebe...
2010
PDA v podobě, jak bylo vyvíjeno posledních cca 15 let, dospělo k dokonalosti. Bez kompromisů bylo do jednoho zařízení integrováno několik strojů:
Již několik let je v malé krabičce PDA možno integrovat modul umožňující telefonování. Nyní je každé PDA i mobilem. Ne každý mobil je ale PDA. Existují jednoúčelové mobily například integrované do hodinek nebo šperků, které umožňují pouze telefonování bez další funkčnosti.
Příjem rozhlasu je již léta integrován i v levných přístrojích, stejně jako audio přehrávač.
Integrované fotoaparáty již konečně dospěly do stádia, kdy zcela nahradily levné kompaktní foťáky a specializované fotoaparáty se staly výhradně doménou profesionálů.
Miniaturizace dosáhla takové úrovně, že Osobním asistentem lze nahradit běžný stolní počítač. PDA neobsahuje žádné mechanické součásti (pevné disky). Klasický stolní počítač teď vznikne připojením PDA k periferiím - velký monitor, myš, klávesnice. Stále ještě uspokojivě nefunguje ovládání hlasem ve všech jazycích.
PDA je i televizním přijímačem. Díky novým možnostem digitálního signálu umožňujícím interaktivní komunikaci připomíná teď sledování televize mnohem více specifickou kategorii surfování na Internetu než před ještě několika lety obvyklé tupé zírání na hodnotnou venezuelskou telenovelu.
Díky velké oblibě navigací do auta si již žádný výrobce nedovolí uvést model bez GPS čipu.
Velký pokrok za poslední dva roky byl učiněn v oblasti připojitelnosti (samozřejmě pokrok ne z hlediska technologií, ale přístupu výrobců, kteří konečně potřebná rozhraní do PDA integrovali). Samozřejmostí jsou drátová rozhraní pro audio, počítačové a herní periferie a televizor (ano, v roce 2010 stále ještě nesplynuly kategorie televizorů a počítačových monitorů).
Hlavním zobrazovacím zařízením je displej (optimálně čitelný za téměř jakýchkoliv světelných podmínek), který slouží pro většinu běžné práce. Pro práci s dokumenty či sledování videa lze z boku přístroje rozvinout větší svinovací displej. Pro ještě větší zobrazovací plochu je třeba připojit stolní monitor nebo televizor. Projektory se do zařízení velikosti PDA stále ještě nepodařilo integrovat.
PDA budoucnosti podle sci-fi filmu StarGate
2061
PDA se z jednoho zařízení rozdělilo na několik komponent. Základní jednotka má možnost integrace pod kůži člověka (je to praktické, člověku se pak nestane, že by základní jednotku někde zapomněl; samozřejmě kdo chce, může ji mít třeba ve formě přívěsku na klíče). Obsahuje výpočetní modul (procesor) a komunikační rozhraní. Jde o uzavřený systém, nějaká aktualizace softwaru či instalace programů nejsou třeba. Vše běží na vzdálených serverech. S jedinou výjimkou: u osobních dat je možné zvolit buď místní uložení v PDA nebo vzdálené na serverech.
Ostatní části PDA jsou v podstatě vstupní a výstupní periférie. Pro konzervativní povahy jsou tu stále displeje na první pohled podobné PDA ze začátku století, v různých tvarech a velikostech a to jak pevné, tak i rolovací a skládací.
Největší popularitu má ale osobní vstupní a výstupní zařízení připomínající brýle se sluchátky. Do brýlí je integrován fotoaparát a kamera, vnitřní strana brýlí slouží jako univerzální zobrazovací zařízení. Při hraní her tyto brýle spolu se senzory na celém těle (pomocí kterých se hry ovládají) umožňují zcela opustit realitu a ponořit se do děje.
Velkou revolucí prošla komunikační rozhraní. Pojmy jako Internet, GSM, GPS, Bluetooth, wi-fi, USB jsou dávno minulostí. Již třicet let je rozvíjena globální síť "Universal.NET" jako jediný univerzální způsob bezdrátové komunikace zahrnující hardware od satelitů až po miniaturní čipy v jednotlivých zařízeních.
3001
Pokud lze ještě hovořit o PDA, tak je stále jako před skoro tisícem let tvořeno základní jednotkou s výpočetní a komunikační částí. Základní jednotka je implantována do těla každého člověka hned po narození a je schopna komunikovat nejen s okolím, ale i s orgány lidského těla.
Díky tomu nejsou třeba žádné periferie. Základní jednotka je schopna napojit se přímo na lidské smysly. Například základní jednotka se při promítání filmu napojí přímo na zraková a sluchová centra mozku, vypne vstup z očí a uší a nahradí je vlastními signály. Vznikají nové typy filmů, kdy je možné přesměrovat i vstupy ostatních smyslů, vybrat si hlavního hrdinu a v jeho kůži prožít příběh nerozeznatelně od skutečné reality. Pokud tedy zvolená postava filmu dostane pár facek, pocítí to i divák.
Tímto způsobem téměř splynuly dříve oddělené oblasti filmu a počítačových her.
Základní jednotka (díky možnosti komunikace s lidským tělem) dokáže i monitorovat činnost jednotlivých orgánů lidského těla a tím odhalovat (a v jednodušších případech i léčit) různá poškození a nemoci už v zárodku. Netřeba asi zdůrazňovat efekt: prodloužení života, prodloužení mládí, omezení nemocí.
Délka školní docházky byla rapidně omezena. Škola slouží výhradně k rozvoji logických schopností mozku. Biflování informací není třeba. Základní jednotka je schopna se napojit přímo na informační servery a díky vnitřní komunikaci s mozkem se pak zdá, jako by danou informaci měl člověk přímo ve své paměti.
Universal.NET v již v minulosti obsáhla mimo jiné meziplanetární komunikaci, v současné době obsahuje i komunikaci pomocí přenosu myšlenek prostřednictvím základní jednotky.
Význam spojení "osobní asistent" dostal díky komunikaci základní jednotky s mozkem nový smysl. Člověk se před důležitým rozhodnutím může poradit se základní jednotkou a ta na základě informací z mozku na straně jedné a z informačních serverů na straně druhé doporučí optimální postup. Technicky není ani problém online skenování myšlenek a jejich automatická korekce a optimalizace v reálném čase, takže člověk by pak nebyl schopen jednání a myšlení, které by nebylo ideální pro danou situaci. Tato funkce však na základě všelidového hlasování nebyla do základní jednotky implementována. Snad ze strachu, že by slovo "člověk" ztratilo smysl.
Epilog - ještě vzdálenější budoucnost
Základní jednotka už není umělým implantátem. Podařilo se vyrobit základní jednotku z organické hmoty a integrovat jí i do genů člověka. Člověk se nyní se základní jednotkou rodí a tato se stala nedílnou součástí jeho těla a tak jako "zbytek" člověka má i ona schopnost evoluce. Jsme Borg...
To je hezky clane, ale asi bych nechtel zit ve 31. stoleti, kdyz se mi moje PDA napoji na smysly a pote se nahodou zasekne :-) , tak nevim co bych delal :-)
Je tam pár nedotažeností a nebezpečí:
1) okamžitá dostupnost dat - ztráta ochoty si cokoli pamatovat (kolik telefonních čísel svých nejbližších si kdo pamatujete? Kdo z těch, co používáme PIM, si svoje schůzky a úkoly pamatuje dostatečně přesně a spolehlivě na to, aby bez PDA vydržel fungovat týden nebo přechod na papírový diář zvládl bez problému? A to je teprve 2007) - následně totální závislost na úložišti a ztráta vědomostí jako takových. V okamžiku, kdy třeba v důsledku rušení spojení nebo v oblastech signálem nevykrytých následně ztráta veškerých "externích informací" - totální okno
2) postupná ztráta schopnosti vytvoření vlastního úsudku a rozhodování - jekmile začnou radit expertní systémy nebo umělé inteligence, dřívbe nebo později drtivá většina "lidí" (jestli je tak ještě bude možno nazývat) veškeré rozhodování předá jim - snadná ovladatelnost davu
3) podle stupně integrace PDA s vlastní pamětí a smysly a podle šířky pásma ztráta soukromí - jakmile komunikátor má přístup k informacím v mé paměti nebo je chopen snímat co dělám a kde jsem, žádné soukromí nemám
4) ztráta identity - zánik možnosti rozlišení co jsou moje vlastní zkušenosti a co cizí, ztráta soukromí, ztráta schopnosti vlastního rozhodování i zakrnění paměti - přestává existovat jednotlivec a stává se pouze organickým nosičem bezdrátového terminálu centrálního vědomí
Díky za obsáhlý názor, beru ho jako rozvinutí myšlenek mého článku. Vím, že z určitého úhlu pohledu, který jste popsal není popsaná budoucnost růžová - závislost na strojích, ztráta soukromí, ztráta identity, ztráta významu jedince a osobnosti.
Nicméně, je výše zmíněný scénář nepravděpodobný? Myslím, že pokud technika dovolí věci popsané v článku, nedá se popsaná vize vyloučit.Vezměte si dnes ztrátu soukromí - průmyslové kamery na každém rohu. Dnes ještě musí záznamy někdo prohlížet, ale co až toho budou schopny stroje a získají obrovskou databázi o části života jednotlivců - s možností vyhledávání, statistik atd... Kdyby toto někdo popsal před 100 lety, byla by to čirá fantazie. A dnes?
Když jsme u těch kamer, myslíte, že je nepravděpodobné, že je budeme za 100 let mít i v obýváku (možná se 1984 posune na 2084...)? Samozřejmě vše podpořeno masivní kampaní o domácím násilí, o tom jaká je skvělá prevence a pak - kdo nedělá nic špatného, nemusí mu vadit, že ho někdo sleduje... a nakonec to lidi i schválí. Fantazie?
Když ale na druhou stranu popustím uzdu fantazii do hodně daleké budoucnosti - miliony let: Má člověk ve své současné formě šanci přežít? Myslím že ne. Stačí drobná katastrofa ve vesmíru (umírání Slunce, výbuch blízké supernovy, srážka se sousední galaxií...) Člověk se bude muset podívat dál (hodně daleko) do vesmíru - a pár vylepšení současného těla se jistě bude hodit.
Jak jsem ale psal v úvodu článku, je to věštění z koule - technický vývoj lidstva se neustále zrychluje a je nemožné odhadnout, co bude opravdu hýbat světem techniky za 100 let. Zdá se mi, že stále se zrychlující vývoj techniky spěje do nějakého bodu, nějaké singularity, kdy se stane něco přelomového. Otázka je co.
Také se nedá vyloučit nějaký skok zpět ve vývoji, jak to známe z příkladů zániku starověkých civilizací. Naposledy roku 476, kdy zánik Západořímské říše uvrhnul svět do temnoty středověku.
No ale to už je skoro na další článek a dostáváme se plynule od tématu PDA ke globálním otázkám vývoje a existence lidí.
Taky si myslím že otázka nestojí "zda", nýbrž "kdy". I s ohledem na to, že výzkum ovlivnění duševních pochodů už delší dobu probíhá (viz z minulého týdne zpráva o pokusech o "léčbu" pedofilie). Nesmíme zapomínat ani na to, že schopnost ovládání myšlení jedince je pro totalitní stát vlastně "zbraní konečného řešení".
S ohledem na výpočetní výkon a měchanickou odolnost těla se může ukázat výhodným přechod na plně robotickou technologii, tedy na něco jako terminátory.
Na druhou stranu, pokud i "vůdci" takovéhoto státu splynou s kolektivním vědomím, bude dosaženo úplné "harmonie", kdy všichni budou konat ve prospěch celku a zánik jednotlivce nebude žádnou tragédií hned ze dvou důvodů:
1) jednotlivec nebude existovat ve smyslu osobnosti
2) zánik těla nebude znamenat ztrátu zkušeností, protože ty se budou průběžně přenášet a sdílet se všemi ostatními.
Časem se také "ukáže", že degradace jednotlivce na "hloupý terminál" může být problematická, zejména v situacích kdy není možné trvalé spojení s centrem, ať už z důvodu chybovosti spojení nebo příliš dlouhé latence na velkých vzdálenostech, a nejdříve dojde ke vzniku "detašovaných center" a posléze k obnovení funkcí individuální inteligence a vědomí, které však budou "zálohovány" a bude možno tedy zkušenosti nejen zachránit, ale "obnovit" do "náhradního" těla.
A dost možná se opět pro některé "aplikace" projeví výhodnost organického těla (sice menší odolnost, na druhou stranu však schopnost seberegenerace, menší náročnost na energetické zdroje, levnější reprodukce). Obloukem přes "cylony" (viz Battlestar Galactica) se tak "lidstvo" stane svými vlastními "bohy" :-)
moc pekny clanek.. sice nesouhlasim s nazorem ze projektory nebudou integrovany, ale co.. kazdy ma svuj nazor...
kazdopadne mi prijde jako moooc optimisticka vyhlidka ze v roce 3001 bude jeste zivot takovy jak jej zname dnes..
Tento článek je určitým pokusem o věštění z křišťálové koule, kam se bude ubírat další vývoj PDA. Zkusme popustit uzdu fantazii a představit si Osobního digitálního asistenta v trochu jiné podobě než jako placatou krabičku s několika tlačítky a displejem. Název a letopočty jsou inspirovány názvy knih A. C. Clarka s tím, že letopočet 2001 byl vypuštěn. 
